Rysy (2 503 m.n.m.) 21. července 2016, Vysoké Tatry, Slovensko/Polsko
Tak 21. července začala moje první z větších túr, na kterou jsem si musel přivstat. Někdy v půl 5 ráno mi zvoní budík, věci mám připravené, stačí mi jen skočit do koupelny v baráčku u naší kamarádky, kde s přítelkyní pobýváme. Jdeme ve třech, já, Jíťa a taťka naší kamarádky. Lehká snídaně a vyjíždíme z Margecan do Popradu, kde kupujeme jídlo a pití na cestu. Z Popradu se autem dostáváme na parkoviště vzdálené asi 4 km od Popradského plesa, kde platíme za parking 7€ na den. Tak začíná moje první poznávání Tater.
Vycházíme cca v půl 8 ráno. Cesta začíná příjemně a celkově musím říct, že až nahoru na Rysy se jde dobře. Oproti Alpským strmým nástupům a cestičkám, je tohle procházka lázněmi. Stejně tak je příjemné, že se zanedluho dostáváme po betonce na Popradské pleso odkud z rozcestí pokračujeme do Mengusovské doliny a máme možnost po obou stranách obdivovat hory, potoky a vodopády. Opět v porovnání s Alpami je toto příjemnější, než se motat 2 hodiny v lese, než vyjdete nahoru do skal.
Cesta od Popradského plesa pokračuje kamenitě, sem tam ji překlene potok nebo teče rovnou po ní. Nestoupá se svahem, ale kameny tvoří příjemně se linoucí schody, ne příliš namáhavé. Po chvíli odbočujeme z "modré" na "červenou", směr Rysy. Mengusovská dolina je nádherná, už teď vím že... to se nedá popsat. Zde potěší svou duši i člověk, co nechce zdolávat vrcholy. Jste doslova obklopeni horama, sem tam z nich vytéká říčka nebo potůček, které zdolávéme dřevěnými mosty. Mostíky a krátké serpentiny vás dovedou do menšího sedla, kde je Žabí pleso, nádhera. Jsem rád rád, že se dostáváme na první větší záchytný bod. Nikdo z nás tu ještě nebyl a chvílemi ani netušíme, kam povedou naše další kroky.
Od plesa se cesta točí skálou, jeden úsek je jištěný řetězy a skobami ve skále, není však náročný. Za nedlouho se dostáváme na chatu Pod Rysmi, kde nás vítá cedule "Slobodné královstvo Rysy" a také vtipná značka autobusové zastávky na znamení. Originál. Hodiny ukazují 10:30 a my do 11 hodin svačíme z vlastních zásob.
Od chaty se za chvilku dostáváme do sedla, odkud obdivujeme na pravé straně "Vysokou" (2 547m.) a nalevo poprvé spatřujeme náš cíl Rysy. Zde už se to neskutečně začíná hemžit lidmi a pomalu si začínám připadat jako v Praze na Václaváku. Něco málo po 12 hodině dosahujeme vrcholu, který již patří Polsku a jehož je nejvyšším vrcholem. Poláci, Slováci, Češi, Maďaři, Rusáci... všude. Na samotném vrcholu prakticky není možné udělat samostatnou fotku. Z opodál, vrchol připomíná dort s asi stovkou svíček, které tvoří lidi, ale výhledy do dolin, sedel a na plesa jsou nádherné.
Dolů už nás bolí nohy. Snažíme se seběhnout k autu co nejrychleji, zároveň si také užíváme odpočinku. Někdy po 4 hodině odpoledne se dostáváme k autu. Cesta byla užásná, opravdu nádhera, Tatry mě neskutečně překvapily a už se těším na další Tatranskou túru. Co mi ale otvíralo kudlu v kapse byli lidi v sandálích, Japonci v mokasínách nebo ženská o berlích na chatě Pod Rysmi !!!!! Musel jsem se hodně držet, abych jí k tomu neřekl svoje. Celý výstup můžu jen doporučit a označil bych ho za dobrého počasí za méně náročný, ovšem je třeba si přivstat a začít včas, aby člověk nemusel spěchat mohl a šetřit síly.
video z výstupu na vrchol: www.youtube.com/watch?v=uSviNcZ3tVo&feature=youtu.be
